S poslancem a místopředsedou TOP 09 Vlastimilem Válkem jsme mluvili o řešení koronavirové krize. Jak si vede vláda? Jsou platná krizová opatření dostatečná? Co se stane po jejich skončení? A proč se politikové brání uzavření provozů?
Je tomu týden, co v České republice vstoupila v platnost přísná krizová opatření omezující volný pohyb osob a většinu služeb. Pokládáte je za dostatečná, respektive domníváte se, že vláda činí veškeré kroky k tomu, aby zamezila šíření koronaviru a ochránila zdraví obyvatelstva?
Koronavirus má inkubační dobu deseti dní, pokud se čísla nově pozitivně testovaných a hospitalizovaných začnou v úterý, ve středu nebo ve čtvrtek zlepšovat, bude možné říct, že se opatřeními podařilo omezit jeho šíření.
Otázkou ovšem zůstává, zda jsou všechna opatření účinná a efektivní. Od počátku pandemie mi vadí, že u nás při jejich formulování — na rozdíl od většiny západoevropských zemí — nevycházíme z konsensuálních doporučení odborníků.
Dalším problémem je to, že se oproti ostatním státům nedržíme jedné cesty, po níž bychom systematicky — byť s drobnými zakolísáními — kráčeli. Jdeme ode zdi ke zdi. Proto nechci ze svých subjektivních pozic hodnotit, zda jsou platná opatření dostatečná. Takhle se chová vláda.
Oborníci z Centra pro modelování biologických a společenských procesů, již minulý týden varovali, že stávající opatření ke zvládnutí krizové situace nebudou stačit, a navrhovali, aby kabinet přistoupil k omezení průmyslu. Ten je nevyslyšel. Vy ale také ne, proč?
Jsem si vědom toho, že se cena lidského život nedá vyčíslit, ale cenu jednotlivých opatření vyčíslit lze. Umíme spočítat, jestli opatřením A ochráníte lidský život za milion a opatřením B za sto milionů korun. A byť se opatření B může opticky zdát efektivnější, tak oněch sto milionů není adekvátní částka.
Z pohledu epidemiologů by samozřejmě bylo ideální všechno na pár týdnů uzavřít, radikálně omezit kontakty a zamezit viru, aby se dál šířil. To ovšem není dost dobře realizovatelné v zemi, jež se již několik měsíců nachází v jakémsi polo-lockdownu, který zlikvidoval některé části podnikání.
Kdyby se k uzávěře provozů přistoupilo řekněme v září nebo v říjnu, kdy šla čísla nahoru, mělo by takové opatření smysl, ale v dnešní situaci musíme více zvažovat i ekonomické aspekty. Když se rozhlédnete, tak zjistíte, že je u nás téměř všechno zavřené, vyjma výroby. Není na co sáhnout.
Scénář lockdownu nikdo nepřipravil. Průmysl nelze uzavřít tak, že se jednoho dne rozhodnete, že zítra všechny fabriky zavřou. Proto jsme podpořili myšlenku, se kterou přišel předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula, aby se pro lockdown využily velikonoční svátky.
Rozumím tom, že vysokou pec dost dobře neodstavíte z neděle na pondělí. Spíš mě zajímá, co se stane, pokud opatření nezafungují tak, jak vláda očekávala. Neobáváte se toho, že se za dva týdny epidemiologická situace nezlepší, ve fabrikách se bude nadále nekontrolovaně šířit koronavirus, těm nezbude nic jiného než zavřít, protože se jim nebude dostávat lidí, a ekonomické náklady porostou?
Souhlasím. Nemá smysl zachraňovat nohu, abychom nakonec byli nuceni amputovat ještě tu druhou. V určité fázi se je třeba rozhodnout, udělat radikální řez, byť to může být riskantní. Problémem opozice však je, že k těmto radikálním řezům může toliko nabádat, ale nemá kontrolu nad jejich realizací.
Pokud se rozhodnete k amputaci nohy, ale máte mizerného chirurga i anesteziologa, a pacient umře kvůli jejich neschopnosti, dostanete co proto. A v takové situaci se jako opozice nacházíme. Nestačí něco doporučit, je nezbytné dohlédnout i na správnost provedení. Vláda ale nevolí nejlepší řešení. A ještě hůře je uvádí do praxe.
Konkrétním případem je testování ve firmách. Alespoň šest týdnů jsme ve Sněmovně upozorňovali, že musíme zajistit dostatek registrovaných testů pro samotestování, protože to nemohou dělat přetížené laboratoře. Vládu jsme nakonec přesvědčili. Povolila jeden test. Přivezla ho sem a ukázalo se, že je drahý a nepříliš kvalitní. Navíc jich není dost.
Pokud bychom se bavili čistě akademicky, tak by bylo správné některé průmyslové podniky uzavřít. Není zase tak složité definovat, které by to měly být. V situaci, kdy stoupá počet pacientů na JIPkách, se takový krok nabízí. Obávám se však, že vláda by jej učinila jako všechno ostatní, a to špatně.
Testování z podobných pozic kritizovali i zmiňovaní experti. Ti zvolené metodě dále vytýkali nízkou frekvenci testů i nezbytné objednávání se na potvrzovací PCR testy prostřednictvím praktických lékařů. Data projektu Život během pandemie navíc ukázala, že lidé hlásí třikrát méně kontaktů, než odpovídá skutečnosti, a skoro každý sedmý zaměstnanec se setkal s výzvou ze strany zaměstnavatele, aby kontakty nenahlašoval a na testy nechodil. Proto se ptám znovu: Nebylo by na místě, aby opozice vystoupila s požadavkem na tvrdý lockdown a přiměla vládu ke společné přípravě jeho scénáře?
Debatu s představiteli vlády jsme si vynutili, a to opakovaně. Ale nikdy v životě jsme nezažil nic tak naprosto beznadějného a zoufalého jako byla tato konstruktivní jednání. Nikdo nemá představu, jak probíhají. Člověk předpokládá, že se sejdou dvě strany s různými názory a chovají se racionálně, ale jedna ze stran — tedy pan premiér Andrej Babiš — se racionálně nechová. To se nedá vysvětlit.
Mám si to představit jako debatu středověkého vzdělance a dnešního vědce o povaze vesmíru a pohybu vesmírných těles?
Je to střet světů lidí, z nichž jedni jsou přesvědčeni, že Země je placatá, a druzí vědí, že je kulatá. Když říkáte, abychom si sedli ke stolu a domluvili se, tak to zkrátka není možné. Není možné se dohodnout s někým, kdo je — jako pan premiér — přesvědčen o placatosti Země.
V takové debatě nelze nalézt konsensus. Chybí nám partner na druhé straně stolu. Je to stejné, jako kdybych se snažil přesvědčit pana poslance Lubomíra Volného o nebezpečnosti koronaviru. Mohli bychom hovořit týden a nikam bychom se neposunuli.
Ministr zdravotnictví Jan Blatný na konci minulého týdne říkal, že epidemiologická situace se vlivem nových opatření buď zlepší, nebo zhorší, případně zůstane stejná…
To má pravdu, s tím souhlasím.
A premiér Andrej Babiš předeslal, že vláda žádné rozvolnění po skončení stávajících opatření nechystá, přestože vicepremiér Karel Havlíček (ANO) sliboval, že se rozvolňovat bude. Co by se za dva týdny mělo stát? Kudy vede cesta z krize?
Jak jsem říkal: Pokud opatření zafungují, během pár dní bychom měli vidět, jak se snižuje počet nově pozitivně testovaných a hospitalizovaných. Neklesnou-li však čísla ani během víkendu, bude nutné přistoupit k přísnějším opatřením, pravděpodobně tvrdému lockdownu průmyslu.
Ačkoli dnes řešíme katastrofální situaci, v níž se vláda zcela vymkla z kontroly a bez zahraniční pomoci by byla zcela nahraná, musíme se zabývat i následnými kroky. My jsme ve spolupráci s odborníky vypracovali plán návratu k normálu, který chceme ve středu zveřejnit. Víc ovšem nezmůžeme. Bez součinnosti vlády se neobejdeme.