Nechci se podílet na dalších experimentech a změnách ve vzdělávání lékařů a nelékařů. Chci podpořit přímé financování studentů lékařských fakult. Chci jasně definovat roli školitelů. Školitel musí být za svoji práci odměněn. Chci podpořit systém rezidentů. Školící pracoviště mají vychovávat co nejkvalitněji budoucí lékaře a zdravotníky obecně. Investice to vzdělávání je sice s dlouhodobá, ale vždy zisková. A v případě investice do vzdělávání zdravotníků to platí dvojnásob.
Rodina, studium a kariéra nesmí jít proti sobě ale ruku v ruce. Je nutné umožnit ženám, aby mohli během studia na vysoké škole, během doktorského studia či během své profesní kariéry mít děti, aniž by to jakkoliv ohrozilo jejich studium či kariéru. Žena nesmí být postavená před volbu – studium, kariéra, profese nebo děti a rodina. Naše společnost více než kdy jindy potřebuje vzdělané ženy, které založí rodinu a mají děti. Pokud se žena rozhodne studovat na vysoké škole, věnovat se vědě, výzkumu, kariéře a přitom porodit a vychovat děti, stojí muž s otevřenými ústy v úžase. Je to něco, čeho nikdy nebude schopen. Musí takovouto ženu nejen obdivovat, ale všemožně ji podpořit a vše jí maximálně usnadnit. Chci tradiční rodinu, ve které je vzdělaná, ambiciózní žena, která ještě zvládá vychovat několik dětí. Chci maximálně umožnit ženám, aby mohly zůstat ženou, matkou a přitom jim nic nebránilo být rovnocennou partnerkou muže i v těch nejnáročnějších oborech. Bez takovéto ženy se nemůžeme dostat do 22 století. Společnost si to musí uvědomit.
Chci umožnit, aby si každý občan mohl zaplatit nadstandardní péči nebo se připojistit. Kvalitní zdravotní péče musí být dostupná pro všechny. Musí být samozřejmě péče organizovaná, chráněná proti zneužívání a nadužívání. Ale tak jako si mohu u auta připlatit za nadstandardní výbavu, za lepší výhled v hotelu na dovolené a za řadu věcí, musí mít tuto možnost i v případě zdravotnictví. V zubním lékařství toto funguje ke spokojenosti všech.
Zdravotnictví neorganizuje stát ani ministerstvo zdravotnictví. Organizaci zdravotní péče v krajích mají na starosti kraje. Této své odpovědnosti se nemohou zříkat. Krajská zdravotní koncepce ale není získávání politických bodů za podporu té či oné nemocnice. Je to systematická práce, budování zdravotní sítě v kraji a pečlivá personální politika která samozřejmě výrazně přesahuje jedno volební období. Úkolem parlamentu a vlády je pro toto vytvořit legislativní rámec.
Nový vinařský zákon má řadu pozitiv, ale i slabých míst, která se ukázala v praxi. Dostatečně nepodporuje poctivé malé vinaře. Nutně totiž neplatí, že čím větší vinařství, tím lepší a kvalitnější víno. Podobně jako v jiných oborech by měly fungovaly startupy, tedy podpora začínajících vinařů, kteří se snaží trh s vínem dále rozvíjet a jsou nějak originální.
Otázku vzniku nových vinic je nutno též diskutovat šířeji. V Česku poptávka po víně stoupá a převyšuje nabídku. Proto by bylo dobré vznik dalších kvalitních vinic na dobrých tratích umožnit. Nová vláda by se měla zaměřit i na boj se suchem, kterým je nejen jižní Morava pravidelně sužována. Tady se musí smysluplně zapojit stát. Vinař není jen výrobce vína, ale i součást krajiny, jíž svými vinicemi vytváří typický charakter. Úloha státu je investovat do projektů, které pomáhají udržovat mnohotvárnost v přírodě a podporují zadržení vody v krajině.
TOP 09 se drží hesla: Stát je služba, ne šikana občanů. Ani vinaře tedy nechceme zatěžovat zbytečnou administrativou. Vinařský zákon by se měl určitě dočkat kultivace, tak aby na jednu stranu narovnal dotační podporu, ale zároveň tvrdě postihoval nepoctivce a chránil malé vinaře od konkurence, která dováží načerno „sudovku“ ze zahraničí. Vinařství je pro jižní Moravu dědictvím, které si musíme chránit a opečovávat.